Ležim si pod drnem a je mi kosa,
včera bylo krásně, dnes padá rosa.

Věci divnej spád maj, prdim jen do hlíny
a na první máj už nebudu šoustat blondýny.

Pil jsem a propagoval onanii-i-i,
bylo mi krásně a už nežiji.

Věci divnej spád maj, život jak tobogán,
ty odcházíš brzy a umíráš nepoznán.

Konečně můžu si v klidu tu bydlet,
neplatím činži a nemám žádný židle.

Věci divnej spád maj, nedám už na city,
jsem pokrytý plísní a dočista zabitýýýýýýýýýja.

Nemůžem za to že máme silnej aparát,
proto vás tu teďka budem srát a srát.
Za ty prachy jen pár minut budem hrát,
pořád je to lepší než jít prcovat.

Už jsme tady, už jsme tady, už jsme tady, už jsme tady YEAH!

Dokola furt tři akordy budem hrát,
autobusem jezdit, po hotelích spát,
kořalkou se vožrat, holky vopíchat,
nejdřív se nadlabat, pak vem to ďas!

Už jsme tady, už jsme tady, už jsme tady, už jsme tady YEÁÁÁCH!

Venku už zas hrozně leje, to já nemám rád,
začnou se mi klížit oči a chce se mi spát.
Doma pořád nikdo není a telefon nejde,
já se z toho asi zbláznim, kdy mě tohle přejde?

Už to na mě zase leze, ty mý divný stavy,
zalezu si do postele a pustim to z hlavy,
už to na mě zase leze, já se zbláznim snad,
zalezu si pod peřinu a začnu si hrát.

Venku je zas hrozný vedro, to já nemám rád,
začnou se mi klížit oči a chce se mi spát.
Všechny ženský Na Kovárně s kamarády pijou,
já už si to asi mrsknu, já chci taky milou, jahá.

Už to na mě zase leze, ty mý divný stavy,
zalezu si do postele a pustim to z hlavy,
už to na mě zase leze, já se zbláznim snad,
zalezu si pod peřinu a začnu si hrát.

Naše skvělá kapela pracující v osvětě,
z venkova se vracela, přemmýšlela o světě.
Jednou přilít holub a na noze měl dopis,
psal ho Emil Holub a na koncert nás zval.
Nemáme strach z tůry, navštívíme Zanzibar,
sjedem černý hůry, vypijem každej bar.

Jezdíme hrát do světa, z konzervy žerem párky, sláva naše rozkvétá, koupíme holkám dárky,
di do vole prdele, Emile, starej sráči, tváříme se kysele, u kůlu jak zavináči.

Přijeli jsme do Afriky, nikde žádnej kulturák,
upadli jsme do intriky, ten Holub je pračurák.
Nenechaj nás asi zahrát, co je to za smůlu,
ve chvíli z liján špagát poutá soubor ke kůlu.
V kotli se voda vaří, šaman je kanibal,
koncert se nevydaří, nebude ani bál.

Jezdíme hrát do světa, z konzervy žerem párky, sláva naše rozkvétá, koupíme holkám dárky,
di do vole prdele, Emile, starej sráči, tváříme se kysele, u kůlu jak zavináči.

Divoši si preludují písně Karla Gotta,
jinou hudbu nesledují, jen svýho interpreta,
toho nikdy nesežerou, je to jejich sfinga,
opodál pod skalou šerou leží kosti Stinga.

Jezdíme hrát do světa, z konzervy žerem párky, sláva naše rozkvétá, koupíme holkám dárky,
di do vole prdele, Emile, starej sráči, tváříme se kysele, u kůlu jak zavináči.

Tak si představ holka kde jsem včera byla,
u nás v práci navečírku ani jsem se neopila,
já jsem totiž tancovala celej večer s mistrem, on je velký elegán.

Dřív bejval březen, teď máme svátek matek, máme v tom zmatek, hlavně že je večírek.

Jarda Špulák z drátovny, ten se zase setnul,
upad s Martou do chlebíčků, náměstek je oba zvednul,
pak se strhla bitka, nezbyla nám ani kytka co nám dalo ROH.

Dřív bejval březen, teď máme svátek matek, máme v tom zmatek, hlavně že je večírek.

Letos je to jiný, vožralej je náměstek,
z chlebíčků ho tahá Jarda a Marta má zase vztek,
že z tý velký bitky uvadly jí kytky co dostala od OF.

Dřív bejval březen, teď máme svátek matek, máme v tom zmatek, hlavně že je večírek.

Když jsem šel na půdu pro hrábě, hrábě byly zrovna kalit na Bábě,
napsaly že kulečník si zahrát jsou a co s mojí posekanou zahradou?

Kupky sena, kupky sena, z nebe mi mává Ayrton Senna,
až jsem celej nakřivo, že šly hrábě na pivo.

Na Bábu jsem přišel, jen jsem se tu svlík, ty mý černý hrábě vopil trpaslík.
Co měl hlídat zahrádku, tu s hráběma, a tak jsem byl podvedenej oběma.

Kupky sena, kupky sena, z nebe mi mává Ayrton Senna,
až jsem celej nakřivo, že šly hrábě na pivo.

Sednul jsem si ke stolu a začal pít, zahradu jsem pro tu chvíli nechal být.
Zvednul jsem ty hrábě a řek bábě na, a když na to s trpaslíkem právě má.

Kupky sena, kupky sena, z nebe mi mává Ayrton Senna,
až jsem celej nakřivo, že šly hrábě na pivo.

K

dyž přídu v noci domů, na plotně neni žrádlo,
v lednici vinnej ocet a ve vaničce sádlo,
na šňůrách nevisí, v koupelně hnije prádlo,
ty ležíš pod pohovkou, zlitá jako brok!

Padá popel z cigaret na župan s tulipány,
pod Vlastou usínáš a mě nevnímáš,
marně se snažíš dočíst, jak se maj chovat mámy,
nikdy si to nevěděla, tak tě proklínám dirty mum!

Zas tejráš celou partu, mě, ségru a i tátu,
já na to nemám nervy, bydlim na internátu,
přijedu na vánoce, ty visíš na špagátu,
není to ze zoufalství, chceš nás potrestat.

Padá hlína z hrstiček na novou černou rakev,
do ticha Řeháčkových kanců duní marš,
nad hlavou bouchá sada silvestrovských raket,
dívám se na tátu a v očích je to tam: TEĎ KLID MÁM!

horkej letní den
před bouřkou
a město
halí těžkej mrak
Venda
vyjíždí sám

má helmu v zápěstí on nezná strach
s bambulí v zánovních Nike trenýrkách
burácí hrom ten záhy zaniká
ve výfuků ránách

Venda, Venda, Venda se svou motorkou
točí plyn a ušklíbá se za holkou
hudrovadlo stačí Venda zahlídnout
má dost síly
dívky kvílí

já na tu chvíli často vzpomínám
jak blázen zastavil
pak na mě sáh

náhle jsem zmámená zůstala stát
kéž by mě chtěl sbalit já chci se dát
dál ulicí s ním jedem do Říčan
všech losů cíl já znám

Venda, Venda, Venda se svou motorkou
točí plyn a ušklíbá se za holkou
hudrovadlo stačí Venda zahlídnout
má dost síly
dívky kvílí

Venda, Venda, Venda se svou motorkou
točí plyn a ušklíbá se za holkou
Venda, Venda, Venda holky šílí
Venda, Venda

Máma se často ptá, kam večer táta chodí se sekerou přes rameno ven,
ségra jí nevodpoví, v depresi se brodí, stejně tak jako v krvi nahá torzety.

Táta náš každej večer sám chodí někam s ostrou pylou ven,
táta náš každej večer sám, chodí někam s vostrou pylou holky přeříznout.

A když se táta vrací s pilou krví rudou, máma mu nevěří, že chodí na dříví,
táta jí chce přeříznout, to všichni čumět budou, a tak jí se svou pilou v noci navštíví.

Táta náš každej večer sám chodí někam s ostrou pylou ven,
táta náš každej večer sám, chodí někam s vostrou pylou holky přeříznout.

Táta se do města zas do obchodu chystá, překvapí ho nová řada motorových pil,
s nádobou na piliny práce bude čistá, a táta vybral si svůj zálesácký styl.

Táta náš každej večer sám chodí někam s ostrou pylou ven,
táta náš každej večer sám, chodí někam s vostrou pylou holky přeříznout.

Ségra má po depresi, už jí není patnáct, a tak jí táta jednou sebou vytáh ven,
občas se nám zasteskne, vždyť nebyla tak špatná, táta a já s cirkulárkou zůstali jsme jen.

Táta náš každej večer sám chodí někam s ostrou pylou ven,
táta náš každej večer sám, chodí někam s vostrou pylou holky přeříznout.

Dneska takhle v podvečer jsem viděl táhnout Kelty,
nesli kůže medvědí a taky ňáký celty,
měli s sebou alkohol a hodně teplý melty,
táhli jeden za druhym a ved je Šenbauer.

Kelti jdou, Kelti jdou, Kelti jdou a je jich moc, Kelti jdou, Kelti jdou, dneska bude keltská noc.

Na lukách už ohně planou, slyším hlasy druidů,
Michal s Karlem Holasem už podléhají fluidu,
letní noci stejně temné jako hudba Floydů,
vždycky když je slunovrat, tak Kelti vyváděj.

Kelti jdou, Kelti jdou, Kelti jdou a je jich moc, Kelti jdou, Kelti jdou, dneska bude keltská noc.

To nevadí, šoubyznys jede v Pešti,
tvá tvář se rdí dnes večer na letišti.
Gavial řve v Margaretě ve fontáně,
nechápu proč nechovám se já spontánně.

Prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní.

Havajskej bend co zkouší na letišti,
tři nádraží a Škála supermárket,
uzený sýr, pálinka, čéreě barák
a parlament je celkem slušnej barák.

Prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní.

Franz Kafka jde s kyblíčkem k pískovišti,
Ferlinghetti brouzdá se v brouzdališti,
žralok má dost, odjíždí z Keleti Pú,
jen jeden den, medvídek pivo a pů.

Prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní.

Beatles fuck off!
Prázdný pivo, prázdný necky, stará ženská, starý kecky,
od toho pryč utíkám k malešickým zahradám,
a tupá hlava, těžký nohy, k alkoholu silný vlohy,
bůra v kapse nacházim, v marasmu se potácim.

Malešice, Počernice, metalice, pankovice.

Tvrdá hudba, tvrdej chlap, z melounový masky chlad,
punkroková Bukurešť, metalová Budapešť,
a tupá hlava, těžký nohy, k alkoholu silný vlohy,
bůra v kapse nacházim a od metalu odcházim.

Malešice, Počernice, metalice, pankovice.

Zavřeli nám Kovárnu a dozněl zvuk kovadlin,
dědci krměj holuby a nevylejzaj z nor,
holky jsou hubený a kozy maj povadlý,
smutný voči turistů, co přijíždějí z hor.

Zavřeli nám Kovárnu a dozněl zvuk kovadlin,
dědci krměj holuby a nevylejzaj z nor,
kozy jsou hubený a holky je maj povadlý,
smutný voči turistů, co přijíždějí z hor.

Je to sice pakárna, že tu neni Kovárna, jsou však nový hospody, kam můžem chodit pít,
zpátky se to nedá vzít, dlouho nám v uších bude znít, cinkali jsme klíčema, chtěli restituce mít!

Tam kde sme dřív chlastali by měl stát novej hotel,
v Bráníku pěst na voko v prostřed rozvalin,
nám vůbec nevadí však novejch časů model,
v hotelu na baru zazní zvuk kovadlin!

Je to sice pakárna, že tu neni Kovárna, jsou však nový hospody, kam můžem chodit pít,
zpátky se to nedá vzít, dlouho nám v uších bude znít, cinkali jsme klíčema, chtěli restituce mít!

Dědci pijou panáky a pečou hnusný holuby, kozy na vrch hlavy, maj turisti vzor.

Visím metr nad zemí a nejsem David Copperfield,
už nezkouším se vůbec na nic ptát.
Ty párkrát přejdeš ulici, nepřekonáš vůli, cit,
pak zlobně stojíš, na vlasech ti začíná sníh tát.
Nechám tě tady, nechám tě tady,
neumřeš hlady, život tě baví.

Lepší časy asi nepřídou, Romea s Julií pohřbili pod křídou,
Pepík to udělal Marii před bídou, karty na Betlém a táhnou za kometou.

Pak už jsi nejistá, co se mi mohlo stát,
schody bereš po dvou a na půdě kroky tvý
rozvíří peří, co zbylo z holubů,
já peří nevířím nohy mám výš.
Nechám tě tady, nechám tě tady,
neumřeš hlady, život tě baví.

Lepší časy asi nepřídou, Romea s Julií pohřbili pod křídou,
Pepík to udělal Marii před bídou, karty na Betlém a táhnou za kometou.

Tak jsme byli včera na Portě, a když jsme se vraceli cestou domů,
tak jsme viděli dřevorubce, jak porážej strom a ten strom plakal...

Proč medvěd pláče v dutině stromu, veverky v depresi v hloží sedí,
květiny vadnou i tremp ztratil žracák, trenýrky, sekyru, prezervativy, spacák.

Protože hů a hů a hů, sovy v mazutu houkaj,
hů a hů a hů, úplně blbě koukaj.

Hajný jde sklesle lesní tišinou a cestou sbírá umrlé zmije,
včera byl na Bábě a neví čí jsou, jestli jsou to zmije nebo schizofrénie.

Protože hů a hů a hů, sovy v mazutu houkaj,
hů a hů a hů, úplně blbě koukaj.

Kolem kaktusy
Je horko tak to si
Na hlavu nasadím sombrero grande

Viva Zapata
Mě hoří za pata-
ma mám v Porto Pueblo rande

Snad má mě ráda
A piňacoláda
Na cestu neškodí když je chlap macho

Do kapsy tortilly
A láhev tequilly
Má milá mi přihřeje nachos

Mexiko, Mexiko sombrero grande tequila
Donde esta zapateria čeká mě milá

Strašlivý vedro
A můj mezek Pedro
Klopýtá okolo malého ranče

A to není celý
Taky je skvělý
Že tu slyším výt Komanče

Jsem speedy Gonzalez
Však radši bych zalez
Tam kde je nejbližší kojotí nora

Však nehledě k tomu
Že pospíchám domu
Mě vyhlíží krásná seňora

Mexiko, Mexiko sombrero grande tequila
Donde esta zapateria čeká mě milá

Vylétla kulka
Z mé hlavy je půlka
Než jsem spad už bylo od krve poncho

Teď nade mnou stojí
Už pět neděl svoji
Má milá a sousedů Pancho

Mexiko, Mexiko sombrero grande tequila
Donde esta zapateria čeká mě moje milá

Možná mě zítra vyhoděj z práce a nebudu mít za co žít,
s pocitem že život není láce, pozvednu půllitr a přestanu snít.
Sahula není úplně hotovej, aby nevěděl kudy dál jít,
veme si kytaru, dá jí do bazaru a prachy propije na Kovárně.

Když nejsi mrtvý a ani nežiješ, do rukou balalajku je třeba vzít
a než ty poslední peníze propiješ, tak si zazpívej z plných plic:

Život je takovej a jinej nebude, nežli mý tělo platnosti pozbude.

Možná mě zítra v peci spálej a moje ideály proměněj v prach,
a z toho popela na kterej psi kálej nikdo už víckrát nebude mít strach.
Život je takovej a já to vím, přesto se nebojím, někdy si pěji,
vím že bůh závidí a psi že koušou, puberťák onanuje a mě to nevadí.

Nemravný myšlenky - život je takovej!, Kratičký sukénky - život je takovej!
Žrát lidem z talíře - život je takovej! Co jsem to za zvíře? Co jsem to za zvíře?

Život je takovej a jinej nebude, nežli mý tělo platnosti pozbude.

Ve středu jsem na Kovárně, ve čtvrtek jsem na Kovárně,
i v pátek jsem na Kovárně, v sobotu zas na Kovárně.
Ve středu jsem na Kovárně, ve čtvrtek jsem na Kovárně,
i v pátek jsem na Kovárně, v sobotu zas na Kovárně.

Můj dědek byl kovář a má bába kovářka,
muj strejda byl notář, moje teta notářka.
Můj táta je kovář a má máma kovářka,
muj brácha je notář a ségra je notářka.

Středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle, každej den jsem na Kovárně,
na Kovárně v Bráníku.

Vilu mám jen malou a v ní kupu dětí,
umím jenom kovat, roky rychle letí,
až já z toho umřu, na krchov mě nesou,
na rakev mi dají půllitr mou milóóóůů.

Středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle, každej den jsem na Kovárně,
na Kovárně v Bráníku.

Rakev mi ozdobí hustou bílou pěnou,
syn se bude sklánět nad mou kovadlinou.
Muj syn bude kovář, jeho žena kovářka
a jejich syn notář, jejich dcera notářka.
Už nebudu kovat, už nebudu kovat,
všichni budou kovat, všichni budou kovat, jen já:

Středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle, každej den jsem na Kovárně,
na Kovárně v Bráníku

Vezmu si jen troje slipy, sbalim psací stroj,
na půdě zbyl po dědkovi plnej včelí roj.
Nasypu ti do postele včely bodavý, možná že tě vopíchaj,
mě už to nebaví.

Dám si sedm piv a jednu zelenou, chvíli po desátý myslim na jinou,
vést ty tupý kecy už mě nebaví, tak ahoj, já jdu pryč.

Přestaneš se usmívat a stavět příjemnou,
dojde ti že ztratila si vládu nade mnou.
Zbydou ti jen rybičky a kočky prašivý, snad tě budou poslouchat,
mě už to nebaví.

Dám si sedm piv a jednu zelenou, chvíli po desátý myslim na jinou,
vést ty tupý kecy už mě nebaví, tak ahoj, já jdu pryč.

Vytáhneš si žihadlo a vemeš kurví kroj,
napuchlej ksicht odalisky schováš za závoj.
Někde dole ve městě zas chlapa oslovíš, vezme si jen troje slipy,
vždyť to sama víš.

Dám si sedm piv a jednu zelenou, chvíli po desátý myslim na jinou,
vést ty tupý kecy už mě nebaví, tak ahoj, já jdu pryč.

Z hospody na návsi je slyšet polku, jů dů dů dů dů,
v úplňku na hrázi v křoví se krčí, jů dů dů dů dů,
posedlý potřebou chytit si holku, jů dů dů dů dů,
funí do rákosí a temně vrčí, jů dů dů dů dů. Ho ho.

Stejně si samy za to holky můžou, že nechtěj chodit bosy s Petrem Průšou,
tak to skusil aspoň s tou blbou Růžou, pod rouškou násilí tmou, tmou, tmou, tmou.

Skončila zábava, Růža se vrací, Průša je úchyl,
sama jde po hrázi a nemá strach, Průša je úchyl,
tlustá a opilá chvílemi zvrací, Průša je úchyl,
častěji upadne, polyká prach, Průša je úchyl.

Stejně si samy za to holky můžou, že nechtěj chodit bosy s Petrem Průšou,
tak to skusil aspoň s tou blbou Růžou, pod rouškou násilí tmou, tmou, tmou, tmou.

Teď došla k Průšovi mátoha tlustá, Průša je úchyl,
deviant útočí, mizí s ní v píru, Průša je úchyl,
drtí jí ňadra a líže ústa, Průša je úchyl,
hledá kde nechal tesař díru, Průša je úchyl.

Stejně si samy za to holky můžou, že nechtěj chodit bosy s Petrem Průšou,
tak to skusil aspoň s tou blbou Růžou, pod rouškou násilí tmou, tmou, tmou, tmou.

Průša už usíná ukojen doma, Průša je úchyl
naplněn pocitem jaký maj rváči, Průša je úchyl
Růženu opouští lihové koma, Průša je úchyl
Nic neví, k domovu po hrázi kráčí, Průša je úchyl.

Stejně si samy za to holky můžou, že nechtěj chodit bosy s Petrem Průšou,
tak to skusil aspoň s tou blbou Růžou, pod rouškou násilí tmou, tmou, tmou, tmou.

Brzy bude ráno, je už skoro pět,
souvy za oknem teď přestanou pět, mám v dlaních jednu tvář.
Zlomil nade mnou František z Assissi hůl
a potom mi řek jen ty asi si vůl a dal mi svou svatozář.

Svítí svatozář na všechny strany, nikdy v její záři nesplete si struny, ani refrén se slovkou.
Až jí ztratí bude zase zpátky, trávit nad papírem soboty a pátky, hledat refrén se slovkou.

Na hlavu nebohou jsem si svatozář dal
a hned hezký texty pro Ilonu psal a cítil jsem jisker proud.
Trvalo jen chvíli co jsem ji měl,
než jsem svatozář na Kovárně zapomněl, nad ránem po pípou.

Svítí svatozář na všechny strany, nikdy v její záři nesplete si struny, ani refrén se slovkou.
Až jí ztratí bude zase zpátky, trávit nad papírem soboty a pátky, hledat refrén se slovkou.