Jednou večer na stanici, bylo to pozdě v noci,
potkal jsem divnou ženskou, asi prodejnou.
Jela tam na Václavák turisty votravovat,
se zlatou kabelkou městem proplouvá.

Padlejch holek armáda, co s negrem lehnou na záda.

Je v černejch punčochách, plazej se jí po nohách,
kdo po ní bude šátrat rukou barevnou.
Já nemám peníze, a proto holky nelákám,
toulám se remízem nocí sám a sám.

Padlejch holek armáda, co s negrem lehnou na záda. AIDS!

Ležim si pod drnem a je mi kosa,
včera bylo krásně, dnes padá rosa.

Věci divnej spád maj, prdim jen do hlíny
a na první máj už nebudu šoustat blondýny.

Pil jsem a propagoval onanii-i-i,
bylo mi krásně a už nežiji.

Věci divnej spád maj, život jak tobogán,
ty odcházíš brzy a umíráš nepoznán.

Konečně můžu si v klidu tu bydlet,
neplatím činži a nemám žádný židle.

Věci divnej spád maj, nedám už na city,
jsem pokrytý plísní a dočista zabitýýýýýýýýýja.

Venku už zas hrozně leje, to já nemám rád,
začnou se mi klížit oči a chce se mi spát.
Doma pořád nikdo není a telefon nejde,
já se z toho asi zbláznim, kdy mě tohle přejde?

Už to na mě zase leze, ty mý divný stavy,
zalezu si do postele a pustim to z hlavy,
už to na mě zase leze, já se zbláznim snad,
zalezu si pod peřinu a začnu si hrát.

Venku je zas hrozný vedro, to já nemám rád,
začnou se mi klížit oči a chce se mi spát.
Všechny ženský Na Kovárně s kamarády pijou,
já už si to asi mrsknu, já chci taky milou, jahá.

Už to na mě zase leze, ty mý divný stavy,
zalezu si do postele a pustim to z hlavy,
už to na mě zase leze, já se zbláznim snad,
zalezu si pod peřinu a začnu si hrát.

Poprvé dnes sedí spolu v sedmé řadě kina Zdar,
snad je to tu intimnější než hospoda nebo bar.
Pršelo když stáli v parku, pod kůži se vichr krad,
Karel dostal dobrý nápad, navštívíme biograf.

Nechci poznat kino Zdar, bodejž by ho satan spral,
nechci poznat kino Zdar, od toho jdi radši dál.

Sotva ale v kině zhasli vichr začal znovu vát,
to když bába od větráků nahodila agregát.
Neslyšeli ani slovo, zato zvuky z ulice,
tak se aspoň objímali a drželi za ruce.

Nechci poznat kino Zdar, bodejž by ho satan spral,
nechci poznat kino Zdar, od toho jdi radši dál.

Do hospody na pivo už s tebou nikdy nepudu,
ve smíchovský restauraci zmlátil si prej pobudu,
Denisa se směje, sází vodky do hlavy,
Polyš sprostě kleje, tak kde jsou tvý zásady?

Zas ty pražský hospody, poloprázdný půllitry.
Zas ty pražský hospody, máničky a patriky.
Zas to pražský letiště, na stojáka vožer se!
Zas to pražský nádraží, bombur už mě poráží.

Do hospody na pivo musím denně zajít sám,
balónům když lítaj vzduchem v kocovině uhejbám.
Gothaj žije na poměry moc náročným životem,
v takovymhle skafandru nemůže bejt pilotem.

Zas ty pražský hospody, poloprázdný půllitry.
Zas ty pražský hospody, máničky a patriky.
Zas to pražský letiště, na stojáka vožer se!
Zas to pražský nádraží, bombur už mě poráží.

V neděli jsou zavřený hospody, na Bábě sedim skoro sám,
znuděně koukám na TV program, snad někdo přijde nebo zavolá.
Telefon je ale rozbitej, nikdo známej asi čas nemá,
černej kocour usnul na pípě, co tohle všechno znamená?

V neděli večer, v hostinci na Bábě
sedly mi na záda podivný stavy dvě.

Marylin tupě kouká z plakátu, zas na to myslim a co z toho mám?,
tágo krájí kouře v lokálu, s Vlastíkem šťouchám billiár.
Červená koule divně uhejbá, na Bránik city padá černá tma,
pivo došlo a už Startky nemaj, za chvíli se tu zavírá.

V neděli večer, v hostinci na Bábě
sedly mi na záda podivný stavy dvě.

Nevadí mi křivý stěny, plísní dávno pohrdám,
okna nejsou utěsněný, podlaha je samý šrám.
Na záchod jdu třicet metrů na truc holou pavlačí,
proto radši seru v metru, někdy to však nestačím.

Čtvrtá kategorie v pavlačovym domu pevný zdraví podryje bělochů i rómů.

Domovnice v šedé kápi večer hlídá dvorky,
takhle lidi v Praze trápí jen nuselský Horky,
přesto je má každý rád, přípotoční nížiny,
lepší než se stěhovat na sídliště Lužiny.

Čtvrtá kategorie v pavlačovym domu pevný zdraví podryje bělochů i rómů.

Srpitý měsíc kalně svítí, nejen on ztratil svou tvář,
video křičí a všechny ničí, večírek je rozkotán.
V předsíni nazí lidé se plazí, osud záda rovný má,
pod pohovkou Brandýs leží, vilný kluky nevnímá.

Paní Hradečná už spí, paní Hradečná, paní Hradečná už spí, paní Hradečná už spí.

Rozlité víno obrazy tvoří, atmosféře přispívá
večírku dnešním jediná deska dokola když zaznívá.
Jediná deska pořád a znova nikomu nic neříká,
všichni pijou, hrnečky lítaj, Hradečná ať naříká.

Paní Hradečná už spí, paní Hradečná, paní Hradečná už spí, paní Hradečná už spí.

Možná mě zítra vyhoděj z práce a nebudu mít za co žít, 
s pocitem že život není láce, pozvednu půllitr a přestanu snít. 
Sahula není úplně hotovej, aby nevěděl kudy dál jít, 
veme si kytaru, dá jí do bazaru a prachy propije na Kovárně. 

Když nejsi mrtvý a ani nežiješ, do rukou balalajku je třeba vzít 
a než ty poslední peníze propiješ, tak si zazpívej z plných plic: 

Život je takovej a jinej nebude, nežli mý tělo platnosti pozbude. 

Možná mě zítra v peci spálej a moje ideály proměněj v prach, 
a z toho popela na kterej psi kálej nikdo už víckrát nebude mít strach. 
Život je takovej a já to vím, přesto se nebojím, někdy si pěji, 
vím že bůh závidí a psi že koušou, puberťák onanuje a mě to nevadí. 

Nemravný myšlenky - život je takovej!, Kratičký sukénky - život je takovej! 
Žrát lidem z talíře - život je takovej! Co jsem to za zvíře? Co jsem to za zvíře? 

Život je takovej a jinej nebude, nežli mý tělo platnosti pozbude.

Když jí bylo 18 poslouchala U.K.Subs a ve škole bylo fajn na pátečních hodinách,
venku jarní slunce, vevnitř deskriptíva, plný popelnice LP desek z USA.

Budem sedět dál Na Kovárně s Láďou, budem sedět dál a nebreč, to máš hned.

Zlatý osmdesátý léta, dva roky byly dost dobrý, různý barvy ve vlasech, v kapse snad klíč od chaty,
kde přemýšlí a poslouchá kotouče pásků bigbítu, co nemá místo na deskách, tak aspoň tuhle sobotu.

Budem sedět dál Na Kovárně s Láďou, budem sedět dál a nebreč, to máš hned.

A potom dvaadvacet, dva roky splínu za sebou, Letadlo už jen z Tribuny a Jasná páka z doslechu,
u Báby všechny večery, Startky, pivo za dvě padesát a bigbít tehdy vypadal, že mrtvej je už napořád.

Budem sedět dál Na Kovárně s Láďou, budem sedět dál a nebreč, to máš hned.

Kdo jde večer brzo spát, k ránu se mu zdává, že si lítá jako pták a ve snu křídly mává.
Já chodim spát nad ránem a v hlavě mi jen hučí, někdy kolem devátý krutý sen mě mučí.

Sny o lahvích sody často se mi zdály když jsem jako alkáč chlastal.

Vyrovnané v dlouhých řadách orosené sodovky, když se vzbudím šátrám marně ve všech třech švech pohovky,
nikdy mě však nenapadne připravit si láhev sám, spojení snu s realitou večer odkládám.

Sny o lahvích sody často se mi zdály když jsem jako alkáč chlastal.

Povídal mi docent Černý, že už Robert přestal psát
svoje celkem bezvadný texty o auťácích.
Ale abych neměl strach, že zas bude nový psát,
skoro stejně úletný, asi o pankáčích.

Robertovy texty, texty o auťácích,
texty o pankáčích, Masařík Robert never stop.

To nevadí, šoubyznys jede v Pešti,
tvá tvář se rdí dnes večer na letišti.
Gavial řve v Margaretě ve fontáně,
nechápu proč nechovám se já spontánně.

Prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní.

Havajskej bend co zkouší na letišti,
tři nádraží a Škála supermárket,
uzený sýr, pálinka, čéreě barák
a parlament je celkem slušnej barák.

Prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní.

Franz Kafka jde s kyblíčkem k pískovišti,
Ferlinghetti brouzdá se v brouzdališti,
žralok má dost, odjíždí z Keleti Pú,
jen jeden den, medvídek pivo a pů.

Prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní.

Beatles fuck off!
Prázdný pivo, prázdný necky, stará ženská, starý kecky,
od toho pryč utíkám k malešickým zahradám,
a tupá hlava, těžký nohy, k alkoholu silný vlohy,
bůra v kapse nacházim, v marasmu se potácim.

Malešice, Počernice, metalice, pankovice.

Tvrdá hudba, tvrdej chlap, z melounový masky chlad,
pankroková Bukurešť, metalová Budapešť,
a tupá hlava, těžký nohy, k alkoholu silný vlohy,
bůra v kapse nacházim a od metalu odcházim.

Malešice, Počernice, metalice, pankovice.

Sedim na Kovárně, piju jedno za druhym, 
protože je pátek, máma vzlyká, tak co s nim? 
Docent Černý mne si ruce, vlastník Mareš jakbysmet, 
ještě jedno na cestu a do ústavu hned. 

Nechci do ústavu, já vám na to seru, nechci do ústavu, sestřičku voperu. 

V ústavu jsou paka, maj květovaný saka, 
a ty jejich doktoři maj dráty za ušima, 
strkaj si je do uší a luxujou mi hrudník, 
občas najdou v podkoší celkem velkej sputnik. 

Nechci do ústavu, já vám na to seru, nechci do ústavu, sestřičku voperu. 

Z ústavu mě pustili, jdu rovnou na Kovárnu, 
jako vždycky patnáct piv a vracim se až k ránu. 
Máma brečí ve dveřích, že už zase piju, 
táta balit pomáhá, já na balkóně bliju. 

Nechci do ústavu, já vám na to seru, nechci do ústavu, sestřičku voperu.

Ve středu jsem na Kovárně, ve čtvrtek jsem na Kovárně,
i v pátek jsem na Kovárně, v sobotu zas na Kovárně.
Ve středu jsem na Kovárně, ve čtvrtek jsem na Kovárně,
i v pátek jsem na Kovárně, v sobotu zas na Kovárně.

Můj dědek byl kovář a má bába kovářka,
muj strejda byl notář, moje teta notářka.
Můj táta je kovář a má máma kovářka,
muj brácha je notář a ségra je notářka.

Středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle, každej den jsem na Kovárně,
na Kovárně v Bráníku.

Vilu mám jen malou a v ní kupu dětí,
umím jenom kovat, roky rychle letí,
až já z toho umřu, na krchov mě nesou,
na rakev mi dají půllitr mou milóóóůů.

Středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle, každej den jsem na Kovárně,
na Kovárně v Bráníku.

Rakev mi ozdobí hustou bílou pěnou,
syn se bude sklánět nad mou kovadlinou.
Muj syn bude kovář, jeho žena kovářka
a jejich syn notář, jejich dcera notářka.
Už nebudu kovat, už nebudu kovat,
všichni budou kovat, všichni budou kovat, jen já:

Středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle, každej den jsem na Kovárně,
na Kovárně v Bráníku.

Jó přinesou, možná pivo možná kořalku,
jó přinesou, možná pivo možná kořalku - RUM!