POMERANČ
Půl druhý ráno, semtam venku se blejská,
v nonstopu flákám se ve městě prázdným,
je nás tu pár a ten slepej má pejska,
náhle vešlas mezi nás,
v očích sto čertů a vibrace žízní,
po pivu v láhvi lačně a rychle sáhlas,
ústa co nápoj právě poctila přízní,
zdá se nejsou nevinná.
Já to znám, horká cigaret vůně,
z rádií tu nikdy nehrajou Sestry,
alkohol, někdy růžový slůně,
no tak pojď dál, přece je to tak pestrý.
Já to vím, ty máš papíry blázna,
anebo seš magor honoris causa,
ráno nám stačí lavička prázdná,
pojď i blíž, asi tu nebudeme dlouho spát.
Málo ji znám, sílu co mě ven táhla,
přišla jsem z práce, z tašky vyndala nákup,
zasažená, jen jsem pro prachy sáhla,
zřejmě jsem už ztracená,
červencový noci zabíjej spánek,
tak jsem šla ven, brzo dostala žízeň,
tak tady jsem, cítím větráku vánek,
runda již je placená.
Já to znám, horká cigaret vůně,
z rádií tu nikdy nehrajou Sestry,
alkohol, někdy růžový slůně,
no tak pojď dál, přece je to tak pestrý.
Já to vím, ty máš papíry blázna,
anebo seš magor honoris causa,
ráno nám stačí lavička prázdná,
pojď i blíž, asi tu nebudeme dlouho spát.
Prázdninám někdy svědčí i centrum,
v nároží spleti najde se přístav,
poslouchej řeči, se mnou si dej rum,
trochu se můžem spolu za tý bouřky ztřískat.
V záři tvý tuze směju se žertům,
tyhlety chvíle snad ať setrvaj stále,
k ránu máš v očích pořád sto čertů,
usínám a hlavu na tvoji si můžu dát.