Jednou večer na stanici, bylo to pozdě v noci,
potkal jsem divnou ženskou, asi prodejnou.
Jela tam na Václavák turisty votravovat,
se zlatou kabelkou městem proplouvá.

Padlejch holek armáda, co s negrem lehnou na záda.

Je v černejch punčochách, plazej se jí po nohách,
kdo po ní bude šátrat rukou barevnou.
Já nemám peníze, a proto holky nelákám,
toulám se remízem nocí sám a sám.

Padlejch holek armáda, co s negrem lehnou na záda. AIDS!

Sedim na Kovárně, piju jedno za druhym, 
protože je pátek, máma vzlyká, tak co s nim? 
Docent Černý mne si ruce, vlastník Mareš jakbysmet, 
ještě jedno na cestu a do ústavu hned. 

Nechci do ústavu, já vám na to seru, nechci do ústavu, sestřičku voperu. 

V ústavu jsou paka, maj květovaný saka, 
a ty jejich doktoři maj dráty za ušima, 
strkaj si je do uší a luxujou mi hrudník, 
občas najdou v podkoší celkem velkej sputnik. 

Nechci do ústavu, já vám na to seru, nechci do ústavu, sestřičku voperu. 

Z ústavu mě pustili, jdu rovnou na Kovárnu, 
jako vždycky patnáct piv a vracim se až k ránu. 
Máma brečí ve dveřích, že už zase piju, 
táta balit pomáhá, já na balkóně bliju. 

Nechci do ústavu, já vám na to seru, nechci do ústavu, sestřičku voperu.

... je osmý duben, třiašedesát

Zástupy sejdou k elektrikám před šestou, do továren kolem řeky na druhej břeh za prací,
jen pán se sajdkárou jede cestou necestou, a pak na dvůr nemocniční svoji čízu obrací.

Sníh, padal sníh a je to dávno, smích ve tvářích rodičů,
nikdo tenkrát netušil co jsi vlastně zač.

Dlouhá chodba končí pokojem, kde paní spí, vyčerpaná malým chlapcem, co se právě narodil,
pán nese růže a těší se jak půjde pít, daj mu zítra v práci áčko, snad jako že jen marodil.

Sníh, padal sníh a je to dávno, smích ve tvářích rodičů,
nikdo tenkrát netušil co jsi vlastně zač.

Dítě který kouká ještě šikmo ze dvou plín naděje jen zřídka splní rodičů naivních,
matku vraha Mrázka možná taky přepad splín, došlo jí, že rodič dětí častokrát se mýlí v nich.

Sníh, padal sníh a je to dávno, smích ve tvářích rodičů,
nikdo tenkrát netušil co jsi vlastně zač.

Jednou takhle jako vždycky seděli jsme v krčmě, 
vyprávěli starý zkazky a ty ještě starší. 
Náhle dovnitř přiběh posel, že se blíží Turci, 
chytli jsme se korbelů a poručili další. 
Pak jsme domů vzkázali, ať ženy pečou koláče 
a pošlou nám sem brnění a taky pivo černý, 
tušili jsme příležitost pro historky čerstvý, 
a tak jsme vyšli s písní na rtech, jak Landovo věrní. 

Turci táhnou na Mohuč a všude voní káva, my pijeme ovohuč, v troubě se peče kráva, 
Turci táhnou na Mohuč a všude voní káva, my pijeme ovohuč a už jsme našli grál. 

Na louce jsme stáli celkem v pevném sevření, 
nohy nám moc nesloužily a taky jsme se báli. 
O ramena opření jsme rovnováhu hledali a 
kalným zrakem viděli jsme Turky táhnout z dáli. 
Kdo moh ještě utíkat, tak do krčmy se vrátil, 
a ti co tam zůstali už psali že jsou zdrávi, 
někteří jsou u vesel na lodích turků otroci, 
ti co byli pohlední v harému krmí pávy. 

Turci táhnou na Mohuč a všude voní káva, my pijeme ovohuč, v troubě se peče kráva, 
Turci táhnou na Mohuč a všude voní káva, my pijeme ovohuč a už jsme našli grál.

Kompas mám po ruce a měsíc na cestu svítí
les je napravo v močálu sou kytky

Já jsem králem Šumavy znám každý kmen i louku
já jsem králem Šumavy leč nepašuju mouku

jsem pohledný blonďák ročník pětašedesát v kalhotách mám dělo ráže sedm pětašedesát
živím starý rodiče a v Prachaticích holku za sebou tři Ukrajince, Albánce a Polku
když to dobře dopadne tak ve tři přejdu čáru ráno budu ve vatě a kalit v českym báru
nebo budu v Štýrskym Hradci padesát let po válce sedět v koutě ustlanýho vězeňskýho kavalce

Ségra dá mi pusu a rumem voní káva
stírám z koly rosu a švára celník vstává
já jsem králem Šumavy znám každý kmen i louku
já jsem králem Šumavy však nepašuju mouku

jsem pohledný blonďák ročník pětašedesát v kalhotách mám dělo ráže sedm pětašedesát
živím starý rodiče a v Prachaticích holku za sebou tři Ukrajince, Albánce a Polku
když to dobře dopadne tak ve tři přejdu čáru ráno budu ve vatě a kalit v českym báru
nebo možná v Štýrskym Hradci padesát let po válce bez tkaniček sedět v koutě vězeňskýho kavalce

Dneska takhle v podvečer jsem viděl táhnout Kelty,
nesli kůže medvědí a taky ňáký celty,
měli s sebou alkohol a hodně teplý melty,
táhli jeden za druhym a ved je Šenbauer.

Kelti jdou, Kelti jdou, Kelti jdou a je jich moc, Kelti jdou, Kelti jdou, dneska bude keltská noc.

Na lukách už ohně planou, slyším hlasy druidů,
Michal s Karlem Holasem už podléhají fluidu,
letní noci stejně temné jako hudba Floydů,
vždycky když je slunovrat, tak Kelti vyváděj.

Kelti jdou, Kelti jdou, Kelti jdou a je jich moc, Kelti jdou, Kelti jdou, dneska bude keltská noc.

V ÚKDŽ v tančírně začli hrát, swing a čaj, noc chvátá, 
Bull Mácha stojí a prší mu za raglán, špatná jsou léta, rok 53. 
Páskovský tance svazáci nechtěj znát, Bull venku stojí, noc chvátá. 

Vystál důlek sám před domem snů, Zetkův band zas válí, 
vystál důlek a nejde mu to na rozum, proč zůstal sám Bull Mácha. 

Náměstí Míru, luketky krouží tmou, pak mizí v sále, noc chvátá, 
starý strážník občanku prohlíží, špatná jsou léta padesátá. 

Vystál důlek sám před domem snů, Zetkův band zas válí, 
vystál důlek a nejde mu to na rozum, proč zůstal sám Bull Mácha. 

Naposled kouká oknem na Zetkův band, strážník ho svírá, noc chvátá. 

Vystál důlek sám před domem snů, Zetkův band zas válí, 
vystál důlek a nejde mu to na rozum, proč zůstal sám Bull Mácha.

Chodím po Tatrách a dole roste hrách a spacák jen mám, toulám se sám
V noci když je mráz luna bourá hráz těch astrálních vět, jsem doktor všech věd
Včera jsem ještě pil, teď slyším zvuky pil a v dáli zvon bije, už nejsem zombie

Vím, já to vím, jsem básník, já jsem básník

Quo Vadis v ruksaku a blízkost hvězdokup mě ladí do mol, dnes nejsem namol
až sejdu do dolin tak tvář si oholim a pak zeptám se tě, vaši chtěj mít zetě
poruším celibát, nemusím se cely bát je to víc než jistý, před Bohem jsem čistý
Vím, já to vím, jsem básník, já jsem básník

Vzpomínám když na Bulovce hledám tvoje lůžko,
všechno začlo v řetězovce má páteční družko.
Sladká šťáva v pomerančích, taky ňáký koly,
kdo moh tušit, že tak skončí výlet autem v poli.

Don't drink & drive, don't don't drink & drive.

Mixy koly, rumu, ledu otupily schopnosti,
kdo moh tušit, že má přednost dědek na tom rozcestí?
Neříkej nic, vím to bolí, ty máš vnitřní zranění,
sestřičce dám tvoje koly, pomeranče taky sní.

Don't drink & drive, don't don't drink & drive.
Don't drink & drive, don't don't drink & drive.
Fašos, fašos, fašos tu nechceme!

na srazu Harleye postaví k bráně, strašně se naleje a vrána k vráně
kluci si tetujou na záda draky, některý fetujou a holky taky

Tak to je vrána černá díra krypta
Peklu věrná síra Brichta
Kříže lebky kozy čokoláda
Čertí koště hroby voko kláda

Zábavy hazardní všichni jsou zpitý a jízda po zadním motorky hbitý
co ještě vymyslet už hraje metal, snad kdyby náčelník kozelce metal

Tak to je vrána černá díra krypta
Peklu věrná síra Brichta
Kříže lebky kozy čokoláda
Čertí koště hroby voko kláda

Na jízdě spanilý jede se k lomu, ti co se zranili už míří domů
rány si ošetřit přiložit obvaz, na další našetřit sraz to je vodvaz

Tak to je vrána černá díra krypta
Peklu věrná síra Brichta
Kříže lebky kozy čokoláda
Čertí koště hroby voko kláda

Tak jsme byli včera na Portě, a když jsme se vraceli cestou domů,
tak jsme viděli dřevorubce, jak porážej strom a ten strom plakal...

Proč medvěd pláče v dutině stromu, veverky v depresi v hloží sedí,
květiny vadnou i tremp ztratil žracák, trenýrky, sekyru, prezervativy, spacák.

Protože hů a hů a hů, sovy v mazutu houkaj,
hů a hů a hů, úplně blbě koukaj.

Hajný jde sklesle lesní tišinou a cestou sbírá umrlé zmije,
včera byl na Bábě a neví čí jsou, jestli jsou to zmije nebo schizofrénie.

Protože hů a hů a hů, sovy v mazutu houkaj,
hů a hů a hů, úplně blbě koukaj.

horkej letní den
před bouřkou
a město
halí těžkej mrak
Venda
vyjíždí sám

má helmu v zápěstí on nezná strach
s bambulí v zánovních Nike trenýrkách
burácí hrom ten záhy zaniká
ve výfuků ránách

Venda, Venda, Venda se svou motorkou točí plyn a ušklíbá se za holkou
hudrovadlo stačí Venda zahlídnout má dost síly dívky kvílí

já na tu chvíli často vzpomínám
jak blázen zastavil
pak na mě sáh

náhle jsem zmámená zůstala stát
kéž by mě chtěl sbalit já chci se dát
dál ulicí s ním jedem do Říčan
všech losů cíl já znám

Venda, Venda, Venda se svou motorkou točí plyn a ušklíbá se za holkou
hudrovadlo stačí venda zahlídnout má dost síly dívky kvílí

Venda, Venda, Venda se svou motorkou točí plyn a ušklíbá se za holkou
Venda, Venda, Venda holky šílí
Venda, Venda

Pa pa

Tohleto je rokenrol, ta hudba veselá,
tohleto je rokenrol, jak ho hraje Sahula.
Veselej rokenrol, to já mám rád.

Když jsem šel na půdu pro hrábě, hrábě byly zrovna kalit na Bábě,
napsaly že kulečník si zahrát jsou a co s mojí posekanou zahradou?

Kupky sena, kupky sena, z nebe mi mává Ayrton Senna,
až jsem celej nakřivo, že šly hrábě na pivo.

Na Bábu jsem přišel, jen jsem se tu svlík, ty mý černý hrábě vopil trpaslík.
Co měl hlídat zahrádku, tu s hráběma, a tak jsem byl podvedenej oběma.

Kupky sena, kupky sena, z nebe mi mává Ayrton Senna,
až jsem celej nakřivo, že šly hrábě na pivo.

Sednul jsem si ke stolu a začal pít, zahradu jsem pro tu chvíli nechal být.
Zvednul jsem ty hrábě a řek bábě na, a když na to s trpaslíkem právě má.

Kupky sena, kupky sena, z nebe mi mává Ayrton Senna,
až jsem celej nakřivo, že šly hrábě na pivo.

Dlouho tě chci ukázat všem klukům z naší školy,
oni nevěří mi, že už holku mám.
Proto jsme tu na plese a pijem vodky, koly,
a na ságo táta tango hraje nám.
I profesor chemie už vidí, že mám holku,
spolu tancujeme maturitní džajv.
Pak si sednem do kouta a když začnou hrát polku
ságo není nutný věci chytaj drajv.

Plesový ráno, dědci plivou do korpusu, maj vesty zelený i náš táta ji má,
plesový ráno právě ti dává pusu, mám slzy ve vočích, vim co to znamená.

Zamykáš se s táto v šatně a já tonu v nářku,
můj sen velký lásky k ránu odlétá.
Na ex piju velkou vodku, líbám ruštinářku,
bude na matůru učit mě do léta.

Plesový ráno, dědci plivou do korpusu, maj vesty zelený i náš táta ji má,
plesový ráno právě ti dává pusu, mám slzy ve vočích, vim co to znamená.

Aha aha aha, aha, aha, aha.
Chci ňákou holku, ona ne, aha,
a proč mi říkaj onane, aha.
Do každý hučim jako vůl, aha,
domu se vracim vždycky sám, ještě že tam Růžu mám.

Ta na tuty mi jediná, aha, ta na tuty mi jediná, aha, ta na tuty mi jediná dá dá dá.
Dá dá dá ta na tuty mi jediná, dá dá dá ta na tuty mi jediná, dá dá dá.

Růžu jsem přebral Průšovi, aha,
pravdu se nikdy nedoví, aha,
ona si myslí že jsem ten, aha,
co ji na hrázi zneužil, to úchyl jistě netušil.

Ta na tuty mi jediná, aha, ta na tuty mi jediná, aha, ta na tuty mi jediná dá dá dá.
Dá dá dá ta na tuty mi jediná, dá dá dá ta na tuty mi jediná, dá dá dá.

Zavřeli nám Kovárnu a dozněl zvuk kovadlin,
dědci krměj holuby a nevylejzaj z nor,
holky jsou hubený a kozy maj povadlý,
smutný voči turistů, co přijíždějí z hor.

Zavřeli nám Kovárnu a dozněl zvuk kovadlin,
dědci krměj holuby a nevylejzaj z nor,
kozy jsou hubený a holky je maj povadlý,
smutný voči turistů, co přijíždějí z hor.

Je to sice pakárna, že tu neni Kovárna, jsou však nový hospody, kam můžem chodit pít,
zpátky se to nedá vzít, dlouho nám v uších bude znít, cinkali jsme klíčema, chtěli restituce mít!

Tam kde sme dřív chlastali by měl stát novej hotel,
v Bráníku pěst na voko v prostřed rozvalin,
nám vůbec nevadí však novejch časů model,
v hotelu na baru zazní zvuk kovadlin!

Je to sice pakárna, že tu neni Kovárna, jsou však nový hospody, kam můžem chodit pít,
zpátky se to nedá vzít, dlouho nám v uších bude znít, cinkali jsme klíčema, chtěli restituce mít!

Dědci pijou panáky a pečou hnusný holuby, kozy na vrch hlavy, maj turisti vzor.

Kolem kaktusy
Je horko tak to si
Na hlavu nasadím sombrero grande

Viva Zapata
Mě hoří za pata-
ma mám v Porto Pueblo rande

Snad má mě ráda
A piňacoláda
Na cestu neškodí když je chlap macho

Do kapsy tortilly
A láhev tequilly
Má milá mi přihřeje nachos

Mexiko, Mexiko sombrero grande tequila
Donde esta zapateria čeká mě milá

Strašlivý vedro
A můj mezek Pedro
Klopýtá okolo malého ranče

A to není celý
Taky je skvělý
Že tu slyším výt Komanče

Jsem speedy Gonzalez
Však radši bych zalez
Tam kde je nejbližší kojotí nora

Však nehledě k tomu
Že pospíchám domu
Mě vyhlíží krásná seňora

Mexiko, Mexiko sombrero grande tequila
Donde esta zapateria čeká mě milá

Vylétla kulka
Z mé hlavy je půlka
Než jsem spad už bylo od krve poncho

Teď nade mnou stojí
Už pět neděl svoji
Má milá a sousedů Pancho

Mexiko, Mexiko sombrero grande tequila
Donde esta zapateria čeká mě moje milá

To nevadí, šoubyznys jede v Pešti,
tvá tvář se rdí dnes večer na letišti.
Gavial řve v Margaretě ve fontáně,
nechápu proč nechovám se já spontánně.

Prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní.

Havajskej bend co zkouší na letišti,
tři nádraží a Škála supermárket,
uzený sýr, pálinka, čéreě barák
a parlament je celkem slušnej barák.

Prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní.

Franz Kafka jde s kyblíčkem k pískovišti,
Ferlinghetti brouzdá se v brouzdališti,
žralok má dost, odjíždí z Keleti Pú,
jen jeden den, medvídek pivo a pů.

Prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní.

Na highwayi číslo jedna vyjetejma kolejema,
v pachu nafty, svíček, prachu, jezděj trucky beze strachu,
možná potkáš cestou Láďu, jak žene svuj dravej bus,
svojí starou rychlou káru, který říká autobus.
V Průhonicích vezme plnou, na padesátym spláchne kolou
rybu, kterou snědl celou smaženou, jen trochu leklou.

Highway číslo 1 a po ní jede king, Láďa jede autobusem, je fuck highway king!

U Humpolce v příkrym kopci často bouraj politici,
Láďa vždycky zapálí si Camelku, jak dobrodruzi,
u Křížů si koupí žvejku, velkej stejk a pěknou holku,
na cestě je chlapům smutno, zvlášť když nemaj rychlou ruku.
Každej řidič má svůj příběh, někdo prchá před osudem,
někdo zdrhá před svou starou, neboť ztratil prachy s vírou.

Highway číslo 1 a po ní jede king, Láďa jede autobusem, je fuck highway king!

Láďa nosí ve svym srdci příběh černej, jako krtci,
plnej zrady, krve, pěstí, závisti a nenávisti,
jeho příběh je tak krutej, že je ze všech nejkrutější,
že ho Láďa nosí v sobě a zemře s nim ve svym hrobě.
A tak končí tahle píseň o Láďovi s autobusem,
jeho příběh my neznáme, a tak o něm nezpíváme!

Highway číslo 1 a po ní jede king, Láďa jede autobusem, je fuck highway king!

Možná mě zítra vyhoděj z práce a nebudu mít za co žít,
s pocitem že život není láce, pozvednu půllitr a přestanu snít.
Sahula není úplně hotovej, aby nevěděl kudy dál jít,
veme si kytaru, dá jí do bazaru a prachy propije na Kovárně.

Když nejsi mrtvý a ani nežiješ, do rukou balalajku je třeba vzít
a než ty poslední peníze propiješ, tak si zazpívej z plných plic:

Život je takovej a jinej nebude, nežli mý tělo platnosti pozbude.

Možná mě zítra v peci spálej a moje ideály proměněj v prach,
a z toho popela na kterej psi kálej nikdo už víckrát nebude mít strach.
Život je takovej a já to vím, přesto se nebojím, někdy si pěji,
vím že bůh závidí a psi že koušou, puberťák onanuje a mě to nevadí.

Nemravný myšlenky - život je takovej!, Kratičký sukénky - život je takovej!
Žrát lidem z talíře - život je takovej! Co jsem to za zvíře? Co jsem to za zvíře?

Život je takovej a jinej nebude, nežli mý tělo platnosti pozbude.

Vezmu si jen troje slipy, sbalim psací stroj, 
na půdě zbyl po dědkovi plnej včelí roj. 
Nasypu ti do postele včely bodavý, možná že tě vopíchaj, 
mě už to nebaví. 

Dám si sedm piv a jednu zelenou, chvíli po desátý myslim na jinou, 
vést ty tupý kecy už mě nebaví, tak ahoj, já jdu pryč. 

Přestaneš se usmívat a stavět příjemnou, 
dojde ti že ztratila si vládu nade mnou. 
Zbydou ti jen rybyčky a kočky prašivý, snad tě budou poslouchat, 
mě už to nebaví. 

Dám si sedm piv a jednu zelenou, chvíli po desátý myslim na jinou, 
vést ty tupý kecy už mě nebaví, tak ahoj, já jdu pryč. 

Vytáhneš si žihadlo a vemeš kurví kroj, 
napuchlej ksicht odalisky schováš za závoj. 
Někde dole ve městě zas chlapa oslovíš, vezme si jen troje slipy, 
vždyť to sama víš. 

Dám si sedm piv a jednu zelenou, chvíli po desátý myslim na jinou, 
vést ty tupý kecy už mě nebaví, tak ahoj, já jdu pryč.

Visím metr nad zemí a nejsem David Copperfield,
už nezkouším se vůbec na nic ptát.
Ty párkrát přejdeš ulici, nepřekonáš vůli, cit,
pak zlobně stojíš, na vlasech ti začíná sníh tát.
Nechám tě tady, nechám tě tady,
neumřeš hlady, život tě baví.

Lepší časy asi nepřídou, Romea s Julií pohřbili pod křídou,
Pepík to udělal Marii před bídou, karty na Betlém a táhnou za kometou.

Pak už jsi nejistá, co se mi mohlo stát,
schody bereš po dvou a na půdě kroky tvý
rozvíří peří, co zbylo z holubů,
já peří nevířím nohy mám výš.
Nechám tě tady, nechám tě tady,
neumřeš hlady, život tě baví.

Lepší časy asi nepřídou, Romea s Julií pohřbili pod křídou,
Pepík to udělal Marii před bídou, karty na Betlém a táhnou za kometou.

V sále řízná polka zní, holky jsou hned zábavný,
to se ví že vážně maj, všechno co maj mít.
Jarka s Járou tancuje, on ji tajně miluje,
v stodole si láduje její melouny.

O melouny boj, o melouny bóóój, o melouny boj, o melouny boj.

Škvírou v trámu sleduje Karel dění v stodole,
to jsou věci náramný, co v slámě vidí.
Šmátrá se kolem zdí, šukající oba bzdí,
podporují mazání, není k ustání.

O melouny boj, o melouny bóóój, o melouny boj, o melouny boj.

Jára s Karlem soupeří, kdo Jarku osouloží,
ve stodole pod slámou, snad ji při tom nezlámou!

O melouny boj, o melouny bóóój, o melouny boj, o melouny boj.
Ještě si dám rum.

Ve středu jsem na Kovárně, ve čtvrtek jsem na Kovárně,
i v pátek jsem na Kovárně, v sobotu zas na Kovárně.
Ve středu jsem na Kovárně, ve čtvrtek jsem na Kovárně,
i v pátek jsem na Kovárně, v sobotu zas na Kovárně.

Můj dědek byl kovář a má bába kovářka,
muj strejda byl notář, moje teta notářka.
Můj táta je kovář a má máma kovářka,
muj brácha je notář a ségra je notářka.

Středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle, každej den jsem na Kovárně,
na Kovárně v Bráníku.

Vilu mám jen malou a v ní kupu dětí,
umím jenom kovat, roky rychle letí,
až já z toho umřu, na krchov mě nesou,
na rakev mi dají půllitr mou milóóóůů.

Středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle, každej den jsem na Kovárně,
na Kovárně v Bráníku.

Rakev mi ozdobí hustou bílou pěnou,
syn se bude sklánět nad mou kovadlinou.
Muj syn bude kovář, jeho žena kovářka
a jejich syn notář, jejich dcera notářka.
Už nebudu kovat, už nebudu kovat,
všichni budou kovat, všichni budou kovat, jen já:

Středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle, každej den jsem na Kovárně,
na Kovárně v Bráníku.

Brzy bude ráno, je už skoro pět,
souvy za oknem teď přestanou pět, mám v dlaních jednu tvář.
Zlomil nade mnou František z Assissi hůl
a potom mi řek jen ty asi si vůl a dal mi svou svatozář.

Svítí svatozář na všechny strany, nikdy v její záři nesplete si struny, ani refrén se slovkou.
Až jí ztratí bude zase zpátky, trávit nad papírem soboty a pátky, hledat refrén se slovkou.

Na hlavu nebohou jsem si svatozář dal
a hned hezký texty pro Ilonu psal a cítil jsem jisker proud.
Trvalo jen chvíli co jsem ji měl,
než jsem svatozář na Kovárně zapomněl, nad ránem po pípou.

Svítí svatozář na všechny strany, nikdy v její záři nesplete si struny, ani refrén se slovkou.
Až jí ztratí bude zase zpátky, trávit nad papírem soboty a pátky, hledat refrén se slovkou.