První panák jistě zahřeje - u pultu ho spolknu v záklonu,
jen co za mnou vrznou veřeje a prostoupím dýmu záclonu .
Druhej panák bude na nervy, stará zase dělá rotyku,
že chci v neděli jít na derby a nevynechat v pátek putyku.

Prasata se koukaj na kozy, kozy zase na ta prasata,
až se neproberu z narkózy, ať je svatá Petra prsatá.

Třetí panák, ten mi dodá sil, abych kolegyni zavolal.
Střízlivej bych asi zavěsil a nevrněl, zda posunem to dál.
Čtvrtý panák – už se nebojím, necouvnu ani před strašidlem.
Škytám, ať už piju nebo jím a občas málem padám ze židle.

Prasata se koukaj na kozy, kozy zase na ta prasata,
až se neproberu z narkózy, ať je svatá Petra prsatá.

Od pátýho rumu osud můj zmapován je svědků pamětí.
Na zádech jsem ráno našel hnůj. Kde jsem ležel, nemám ponětí.
Takhle žiju dlouhou řadu let a někdy mi to přijde pitomý,
že není to zrovna orlí let - a tak utopím to svědomí.

Prasata se koukaj na kozy, kozy zase na ta prasata,
až se neproberu z narkózy, ať je svatá Petra prsatá.

Postávám před Kovárnou, dávno už zavřeli jí.
Potlačím touhu marnou, neměl jsem ani sem jít.
Vzpomínky v hlavě víří, možná moc idylický.
Se ztrátou jsem se smířil, nezajdu na branický.

Tady si pivo už nedám - a vlašák se sekanou...
Od těch dob marně hledám, Kovárnu nečekanou.

Tak já pořád hledám nápis Na kovárně.
K cedulím zrak zvedám a hledám dlouho marně.
Někde stojí asi, to je málo platný,
vzpomínka na časy, kdy všechno bylo snadný.

Postavíme jednou vlastní Kovárnu, téměř stejnou.
A možná tam budem štastní - prořídlý starý hejno.
V pátek se na ní sejdem obvykle před půl sedmou.
Zpátky to vrátit nejde, půllitry ať se zvednou

Tady si pivo už nedám - a vlašák se sekanou...
Od těch dob marně hledám, Kovárnu nečekanou.

Tak já pořád hledám nápis Na kovárně.
K cedulím zrak zvedám a hledám dlouho marně.
Někde stojí asi, to je málo platný,
vzpomínka na časy, kdy všechno bylo snadný.

Jedu v novym kvádru metrem, naštěstí v tom nejsem sám -
jede se mnou právě Magor i s Petrem, taneční už začaly nám.
Nikdo z nás tam nechtěl, matky měly větší moc.
Nyní asi věřej, že tančíme celou noc.

Pod kabátem máme čůčo, ukryjem ho v záchodcích.
Loknu si po tanci s budoucí účou, až dozní kol dokola smích.
Mě ty kroky trápěj, Magor na tom není líp.
Radši bychom dávno seděli ve stínu píp.

A mazurka savojanka, rumba, samba, flamengo a čača.
Korzujeme, hovoříme, společenský tanec právě začal.

Naoko se Péťa tváří, že tu taky nechtěl být -
kouká se po dívkách, oči mu září, pak hovoru spřádá nit:
"Slečno, kam chodíte do školy a znáte Clash?"
Dívka se usmívá a čeká na krásnou lež.

Závěrečný bál je síla, o půlnoci ztrácím styl,
Magor mě podpírá, není tu víla, na ulici se mnou zbyl.

A mazurka savojanka, rumba, samba, flamengo a čača.
Korzujeme, hovoříme, společenský tanec právě začal.

Petr spolu s dívkou odjíždějí tramvají,
líbají se dlouze, vesele mi mávají.

A mazurka savojanka, rumba, samba, flamengo a čača.
Korzujeme, hovoříme, společenský tanec právě začal.
A mazurka savojanka, rumba, samba, flamengo a čača.
Na bratříčka fotku něžnou naletěla právě další káča.

Starej šedej Braník a stavěli ten most, Sahula nás učil kdejakou pitomost.
A neznali jsme Klamovku, vokna jakbysmet a zkoušet nosit číro, to taky nebyl med.

Underground jsme nestihli my byli prostě mladší,
k vážnejm textům netíhli a písně měli kratší.

My chlastali jak oni a někdo možná víc, Mejla ale míval úspěch u krasavic.
Na Chmelnici mohli jsme s Plastikama hrát a bylo to moc dobrý, ač pouze jedenkrát.

Underground jsme nestihli my byli prostě mladší,
k vážnejm textům netíhli a písně měli kratší.
Pivo bylo společným koníčkem až koněm.
Zůstali jsme u toho a zpíváme teď o něm,
většinou jen o něm.

To je ale síla, dneska hrajou naši, tetička je v bráně a strejda Josef bek.
Každý jméno rodiny si na svý tričko našil, na střídačce já mám zamluvenej flek
A po lajně máma balón záhy získá, však z tohoto mráčku pršet nebude.
Rozhodčí je mrkev a už přímej píská, bratranec a táta z vápna stavěj zeď.

Hraje celá rodina, výjimkou je děd,
nasadil si klapzuby a žlutou kartu sněd.

Jo, když hrajou naši, to jsem v sedmém nebi, kdyby hráli vaši, trefili by tyč.
Domácí a hosté, to je víc než prosté, jestli nemáš fotbal rád, tak jdi radši pryč.

Babička se kácí, to byl hnusnej faul, dokola se kroutí a žádá nosítka.
Koleno si svírá a kříčí:" au au au", tohle bude jistě naše desítka.
Kopat bude ségra, máma rozhodnula, brácha urazí se a chce vystřídat.
Balón k síti míří, vedem jedna nula, babička si může pauzu v řevu dát.

Hraje celá rodina, výjimkou je děd,
nasadil si klapzuby a žlutou kartu sněd.

Jo, když hrajou naši, to jsem v sedmém nebi, kdyby hráli vaši, trefili by tyč.
Domácí a hosté, to je víc než prosté, jestli nemáš fotbal rád, tak jdi radši pryč.
Jo, když hrajou naši, to jsem v sedmém nebi, kdyby hráli vaši, trefili by tyč.
Domácí a hosté, to je víc než prosté, jestli nemáš fotbal rád, tak jdi radši pryč.

Dohodli se dvě fyzické osoby, že vztahy pohlavním stykem ozdobí.
Bez dohody jsou tu totiž rizika - zapůsobí chemie i fyzika.
Zapíše se, kdo má dáti a kdo dal a zda kdo dal námitky už nepodal.
A jak zpíval Werich, než jel za moře: " Jednou jsi dole, jednou nahoře."

Osoby se stýkají, některé si tykají,
fyzické jsou v putykách, právnických se to netýká.

Osoby se tedy přesně dohodly, aby měla každá svoje pohodlí.
Smlouva byla jasná v každém ohledu, dohodli se na notářském dohledu.
Styk se ale stejně nikdy nekonal, ačkoliv je všechno podle zákona.
Jedné osoby se zmocní panika, když ta druhá nečekaně zaniká.

Osoby se stýkají, některé si tykají,
fyzické jsou v putykách, právnických se to netýká.

No tak to ukaž – IČO!
No tak to ukaž – IČO!
No tak to ukaž – IČO!
Dobrá každá Iča.

Zase je se mnou a já jsem v nebi, těžko říct, je-li to pozitivní.
Uhasit žízeň mám teď zapotřebí, ona je ve mně a já jsem v ní.
Návaly štěstí vztek rychle střídá, věci mi padaj a sprostě křičím.
Mý oči zářej, jsem bledý co křída a je mi jasný, že jednou se zničím.

Kocovina na na na na na na, dnes asi z vína na na na na na,
zítra bude z rumumu mu mu, včera byla z piva va va va va.

Stíny se dlouží a ona se ztrácí, zavřete oči, odchází tiše.
S obzorem splývá a jak tažní ptáci brzy se vrátí, cítím to v břiše.
A léta běží a časy se mění, zestárly ženy, je každá jiná.
Jedna však stejná a to se cení, silná a na stráži kocovina.

Kocovina na na na na na na....

Je podzimní sobota a v lese lovci stojí, mají pušky, prach a broky, speciální psy.
Stavěči, pak honiči, v úsilí se spojí, dokončí to norníci, co štěkaj na kopci.

Pan ministr s puškou v kapradí se plazí - s břichem jako bachyně se těžko chytá dech.
Má problémy s komorou a počasí se kazí. Nekončí to, nekončí, no to je teda pech.

I nimrod je hajnej, ovšem trochu tajnej,
taky má rád zvířata a hlavně myslivec.
Jak lovecká hesla se po putyce nesla,
zhasnul světla, sklopil slechy na zdi jezevec.

Pomalu se stmívá, zatroubí se konec a pak už v hospodě se pije zvesela.
Letos nepad kupodivu ani jeden honec, většinou sanitka je rozvézt musela.

I nimrod je hajnej, ovšem trochu tajnej,
taky má rád zvířata a hlavně myslivec.
Jak lovecká hesla se po putyce nesla,
zhasnul světla, sklopil slechy na zdi jezevec.

Ministr má trofej, ale žádnej portfej,
rád má kočky, taky kuny, hlavně myslivec.
Pár panáků skolí, hlava ho pak bolí,
odváží si parohy a ze zdi jezevec.

Jednoho dne o půlnoci - byly zrovna mrazy - u stolu jsem seděl, popíjel a přemítal.
Do mých dveří z borovice zvenčí něco vrazí, netuším, kdo nyní právě ke mně zavítal.
Osmělím se, otevírám, až zavržou panty, za dveřmi je postava a zírá na měsíc.
Rozeznávám po chviličce rysy Vrány Franty, v ruce láhev tequily a šeptá:" Nikdy víc."

A já říkám naléhavě:" Vráno, méně tequil.
Ať jsi, co jsi nyní právě pták či doktor Jekyll,
prošel jsi už za hranici, do krajiny stínů,
s převozníkem na pramici pro dnešek ses minul."

Bez řečí já pokynul mu a on mlčky poslech, posadil se ke stolu a sklopil zraky svý.
Ptám se: „ Co tě přivádí, ty černý zimy posle?" Zvedl k ústům tequilu a řekl: "Nikdy víc."
Duší mou, tak úzkostlivou, projel závan strachu, za oknem jsem slyšel cosi, jistě byl to sýc.
"Řekni, jsi – li předvoj smrti, zasmušilý brachu?" Zeptám se jen jedinkrát – a potom nikdy víc.

A já říkám naléhavě:" Vráno, méně tequil.
Ať jsi, co jsi nyní právě pták či doktor Jekyll,
prošel jsi už za hranici, do krajiny stínů,
s převozníkem na pramici pro dnešek ses minul.
I já jsem už nejednou v tom zapomnění bloumal,
silou velmi nejemnou se mnou démon cloumal.
To čert nechtěl - inu, náhle otevřel jsem oči,
od tý doby v hlavě táhle pekelně mi skučí."

Rok se s rokem sešel – mám narozeniny. Zní to jako choroba, jak opruzeniny.
Je to jenom bezvýznamné cyklů prolnutí, ale skrývat nedovedu silné pohnutí.

Matka pluku, otec vlasti, Tři sestry a víc, Burián s dědečkem, Záhlava i strýc.
A v dceřině společnosti jde ztracený syn a to všechno míří sem v den mých narozenin.

Je to málo platný, budu opět oslaven. Dopředu jsem rozpaky a studem oslaben.
Kdyby mi jen popřáli, tak vážně budu rád, ale mají potřebu mi jen tak drobnost dát.
Rozbaluji první dárek, ani nedýchám. Třesou se mi ruce, asi že moc pospíchám.
To je ale překvapení – Perla Moravy! Hned jim trochu naleju, snad je to otráví.

Matka pluku, otec vlasti, Tři sestry a víc, Burián s dědečkem, Záhlava i strýc.
A v dceřině společnosti jde ztracený syn a to všechno míří sem v den mých narozenin.
Ale na ně taky dojde, mají ten svůj den, pak jim strašný dárek rovněž bude nadělen.
A tak šmejdím po bazarech, hledám kraviny, abych jim též osladil ty narozeniny.

Kasička se zadkem ministra Klause a drátěný nástěnný portrét Micky Mause.
Když je člověk dospělý, co chce, to si koupí a když čeká na dárky, tak je asi hloupý.

Přetěžké zkoušce mě vystavil Bůh - seslal mi družku a já jsem byl druh.
Vlastností měla celičkou řadu, ty dobré byly však úplně vzadu.
Především často se toužila napít - vypila tolik, co skácelo chlapy.
Někdy se dokonce s nima i prala, většinou ovšem u forbesu stála

Takzvaná stará pije jako duha, tohleto neumí žádná druhá.
Když na mě houkne:" Dost bylo řečí!" Tak budu zticha, ona je větší.

Není to dobrý a není to peklo, doma se sníst mělo, co se tam peklo.
Za nocí znějí mé elegie, já nemám na to jít do legie.
Tak teda peru, žehlím a vařím, tý starý se mnou dobře se daří.
Jak si kdo ustele, tak si i lehne, ode mne stará asi se nehne.

Takzvaná stará pije jako duha, tohleto neumí žádná druhá.
Když na mě houkne:" Dost bylo řečí!" Tak budu zticha, ona je větší.
A když je nejhůř, nakopu psovi. Neumí mluvit - kdo se to doví.
Pak přijde stará, na chodbě spadne, táhnu jí domů - není to snadné.

Pivo dál krásně pění, slaninou voní ráno.
Některý věci se změní a zůstane rozepsáno.
Z housenky motýl se stává, vrásky prostoupí kůži.
Sláva je polní tráva, v míru se víčka zúží.

Plechový Ježíš hoří za soumraků. Slunce se v západ noří a nám z mraků
andělé s Hadrem se smějou a žebříček dolů spouští. Kluci, já polem běžím a záhy stoupám k vám.

Nad hlavou právě blýská, možná na lepší časy.
Mračna jsou deštěm nízká, já zvedám vlhké řasy.
Vidím znamení draka, který si ocas kouše.
Cítím, že se smráká a nevnímám už louže.

Plechový Ježíš hoří za soumraků. Slunce se v západ noří a nám z mraků
andělé s Hadrem se smějou a žebříček dolů spouští. Kluci, já polem běžím a záhy stoupám k vám.