FRANTA MORGÁNA
Dneska to cejtim v kostech, z ozónu je vzduch
úplně nabitej a do mě vstoupí duch
Františka Sahuly a nezeptá se mohu-li,
jen tak mě ovládne, už nepřekročím kruh,
ženu nechám opuštěnou, děti ve školce,
Pán much s námi hraje hru, panáky rozdává.
Historky se vyprávěj a já se budu smát,
opilecká pýcha jistě může křídla dát,
s každou další hodinou minulost mám rodinnou,
asi jsem svobodnej, teď mě tak napadá,
potřebuju trochu něhy, koukám po holce,
soudnost mizí, čerta ve mně brzdit přestává.
Neprocitnu hlady, nevypadám k světu,
dohromady nedám jedinou větu,
na stole v láhvi zůstal zbytek morgana,
jen jestli to přelud není – Franta morgana.
Další kola panáků, pak nastal Babylon,
zmatení jazyků a opic pavilon,
zábava je třeskutá a strava pouze tekutá,
teď je mi všechno jedno, nastal už ten zlom,
dva kalíšky v ruce, blíž ke slečně přisedám,
do pekla na dobrym koni, v tomhle jasno mám.
Neprocitnu hlady, nevypadám k světu,
dohromady nedám jedinou větu,
na stole v láhvi zůstal zbytek morgana,
jen jestli to přelud není, Franta morgana.
Jindy než za úplňku se to nestává,
to vždycky pravidelně podivnej sen mám,
Sahula u výčepu s pivem postává,
kyne mi prstem a já těžko odolám.
Neprocitnu hlady, nevypadám k světu,
dohromady nedám jedinou větu,
na stole v láhvi zůstal zbytek morgana,
jen jestli to přelud není, Franta morgana,
tak se tak motám, ztracenej v času,
klidnej den střídá rej hodokvasu,
nebylo to včera a není to teď,
jednou se to stane a já proskočím tu zeď.